Petr Gláser, Ludmila Maděrová, Pavel Zahradník
Pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice a sochami českých zemských patronů v Bakově nad Jizerou

Památky středních Čech 2018/32, str: 35–50
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=129

Předkládaný příspěvek volně navazuje na text publikovaný na stránkách tohoto časopisu v loňském roce, který byl věnován problematice péče o památky z pojizerského pískovce na Mladoboleslavsku. Bakovský pilíř zde byl tehdy zmíněn pouze okrajově v celkovém kontextu řešené oblasti. Samostatný text je mu nyní věnován z několika důvodů. Kromě recentně provedeného archivního průzkumu byl v souvislosti s plánovaným restaurováním památky proveden komplexní interdisciplinární průzkum, který probíhal od srpna roku 2017 do konce března roku 2018 a přinesl nové poznatky o aktuálním stavu díla. Svatotrojiční pilíř byl vztyčen na náměstí v Bakově nad Jizerou v blízkosti kostela sv. Bartoloměje v roce 1727 z nadace Valdštejnů a obce bakovské, jak uvádí soudobý zápis v městském manuálu. Autorem sochařské výzdoby byl sochař Josef Jelínek z Kosmonos, nejvýraznější osobnost sochařské rodiny Jelínků, která působila v regionu od 70. let 17. století až do počátku 19. století. Těžiště prací Jelínků leží bez pochyby na území Mladoboleslavska a přilehlých oblastí Jičínska, Turnovska, Liberecka i Nymburska. S jejich tvorbou se však setkáváme i na vzdálenějších místech, kdy svými řezbami vybavují také klášterní kostel v Benešově (sochy klečících andělů v nástavci oltáře Panny Marie Růžencové) či kostel Jména Ježíš v Lánech. Právě tyto práce jsou badateli kladeny do souvislosti s tvorbou Matyáše Bernarda Brauna. Bakovský pilíř je jediným oblačným sloupem, který dílna vytvořila. Za dobu své existence prošel mnohými obnovnými zásahy. První velká oprava přichází ani ne po sto letech od vzniku díla a počátku jeho „expozice“ povětrnosti. Během 19. století se pak obnovuje ještě dvakrát i nátěr a zlacení. Další tři opravy byly provedeny jen během první poloviny 20. století. To už se trojiční sloup nachází ve velmi vážném až havarijním stavu. V druhé polovině století se intenzita zásahů zvyšuje na čtyři opravy, přičemž dochází k zásadním náhradám soch světců a později i vrcholového sousoší Nejsvětější Trojice za výdusky. Z těchto materiálů vycházel i výše uvedený restaurátorský průzkum. Byly využity dostupné metody, mezi které patří archivní a literární rešerše, podrobné vizuální vyšetření památky, zaměření památky a vytvoření ortopohledů, kvalitní fotodokumentace, odběr a vyšetření vzorků, měření in situ (např. Ultrazvuková transmise, Karstenovy trubice). Vyhodnocení provedeného průzkumu se promítlo do sestavení záměru obnovy, zároveň upozornilo na určité limity dosavadního bádání a tím také byla nastolena k diskuzi další témata.