Marian Krucký, Jan Kypta, Jan Veselý
Středověký stavební vývoj kostela sv. Jiří na hradišti Libušíně
Dodatek k soupisům románské architektury
Památky středních Čech 2015/29, str: 50–61
Rubrika: Materiálie
Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=66
Kostel sv. Jiří dnes stojí samostatně uprostřed akropole velkého
raně středověkého hradiště Libušín, situovaného na vyvýšené ostrožně
(okres Kladno, střední Čechy). Hradiště bylo pravděpodobně
v 2. třetině 10. století vybudováno jako jeden z opěrných bodů po
obvodu prvotní domény Přemyslovců. Doba, kdy Libušín přestává
plnit úlohu pevnosti, spadá asi do 2. třetiny 11. století. Tomuto datování
nasvědčují i písemné prameny z 12.–13. století, v nichž je
osídlení na ostrožně charakterizováno výrazem villa. Nejpozději od
14. století se těžiště osídlení přesunulo do údolí, kde se dnes nachází
město (zprvu ves) Libušín.
Vedle rozvalených hradeb je druhou viditelnou památkou na
existenci hradiště kostel sv. Jiří. Nevelká stavba bez věže dnes navenek
i uvnitř vykazuje pouze doklady vrcholně gotických a mladších
stavebních fází. Také první písemná zmínka o svatyni je poměrně
pozdní – z roku 1352. Úsudek, že v daném místě stál kostel již
v době existence hradiště (již od 10. století), můžeme za současného
stavu poznání zakládat jedině na dokladech nepřímých. Zásadním
argumentem je existence kostela v poloze, v níž sotva mohl být založen
jindy než v době před 13. stoletím: pokud by byl mladšího založení,
nejspíš by se nacházel v jádru současného Libušína, kde kostel
stojí teprve od roku 1908. Tuto hypotézu značně posiluje svatojiřské
zasvěcení na někdejší akropoli situované svatyně, protože nápadně
často se právě s ním setkáváme u kostelů v areálech raně středověkých
hradišť.
Kostel na hradišti Libušíně sestává z výrazně protáhlé lodi a pětibokého
presbytáře, jenž se zdánlivě jeví jako nejstarší dochovaná
partie stavby. Dnešní vzezření lodi je výsledkem renesančních a barokních
úprav. Ani v jejím podkroví nenacházíme žádné doklady
středověkých stavebních etap. Tím důležitější je nečekaný nález
dvou dopisů v pozůstalosti Josefa Ladislava Píče (1847–1911), zakladatele
moderní české archeologie. Dopisy v letech 1906–1907
sepsal Eduard Lorber (1860–1941), jeden z mnoha Píčových regionálních
spolupracovníků. Oba dopisy obsahují popis odkryvu románského
portálu na severní straně lodi libušínského kostela. Nález
byl učiněn během opravy v roce 1906. Jedna ze zpráv je doprovozena
kresebnou dokumentací nálezové situace. Tyto archiválie dosud
nebyly publikovány.
Doloženou románskou fázi můžeme podle bobulového dekoru
jen rámcově klást do 1. poloviny 13. století. Portál tedy představuje
doklad výstavby (anebo přestavby) kamenného kostela v době, kdy
význam Libušína jako pevnosti a centrální lokality už dávno upadl.
Tuto stavební fázi bychom proto měli porovnávat se svatyněmi venkovskými.
V článku se dále věnujeme gotickým architektonickým
prvkům v presbytáři, podle nichž lze jeho výstavbu datovat do
14. století.