Marian Krucký, Jan Kypta, Jan Veselý
Středověký stavební vývoj kostela sv. Jiří na hradišti Libušíně Dodatek k soupisům románské architektury

Památky středních Čech 2015/29, str: 50–61
Rubrika: Materiálie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=66

Kostel sv. Jiří dnes stojí samostatně uprostřed akropole velkého raně středověkého hradiště Libušín, situovaného na vyvýšené ostrožně (okres Kladno, střední Čechy). Hradiště bylo pravděpodobně v 2. třetině 10. století vybudováno jako jeden z opěrných bodů po obvodu prvotní domény Přemyslovců. Doba, kdy Libušín přestává plnit úlohu pevnosti, spadá asi do 2. třetiny 11. století. Tomuto datování nasvědčují i písemné prameny z 12.–13. století, v nichž je osídlení na ostrožně charakterizováno výrazem villa. Nejpozději od 14. století se těžiště osídlení přesunulo do údolí, kde se dnes nachází město (zprvu ves) Libušín. Vedle rozvalených hradeb je druhou viditelnou památkou na existenci hradiště kostel sv. Jiří. Nevelká stavba bez věže dnes navenek i uvnitř vykazuje pouze doklady vrcholně gotických a mladších stavebních fází. Také první písemná zmínka o svatyni je poměrně pozdní – z roku 1352. Úsudek, že v daném místě stál kostel již v době existence hradiště (již od 10. století), můžeme za současného stavu poznání zakládat jedině na dokladech nepřímých. Zásadním argumentem je existence kostela v poloze, v níž sotva mohl být založen jindy než v době před 13. stoletím: pokud by byl mladšího založení, nejspíš by se nacházel v jádru současného Libušína, kde kostel stojí teprve od roku 1908. Tuto hypotézu značně posiluje svatojiřské zasvěcení na někdejší akropoli situované svatyně, protože nápadně často se právě s ním setkáváme u kostelů v areálech raně středověkých hradišť. Kostel na hradišti Libušíně sestává z výrazně protáhlé lodi a pětibokého presbytáře, jenž se zdánlivě jeví jako nejstarší dochovaná partie stavby. Dnešní vzezření lodi je výsledkem renesančních a barokních úprav. Ani v jejím podkroví nenacházíme žádné doklady středověkých stavebních etap. Tím důležitější je nečekaný nález dvou dopisů v pozůstalosti Josefa Ladislava Píče (1847–1911), zakladatele moderní české archeologie. Dopisy v letech 1906–1907 sepsal Eduard Lorber (1860–1941), jeden z mnoha Píčových regionálních spolupracovníků. Oba dopisy obsahují popis odkryvu románského portálu na severní straně lodi libušínského kostela. Nález byl učiněn během opravy v roce 1906. Jedna ze zpráv je doprovozena kresebnou dokumentací nálezové situace. Tyto archiválie dosud nebyly publikovány. Doloženou románskou fázi můžeme podle bobulového dekoru jen rámcově klást do 1. poloviny 13. století. Portál tedy představuje doklad výstavby (anebo přestavby) kamenného kostela v době, kdy význam Libušína jako pevnosti a centrální lokality už dávno upadl. Tuto stavební fázi bychom proto měli porovnávat se svatyněmi venkovskými. V článku se dále věnujeme gotickým architektonickým prvkům v presbytáři, podle nichž lze jeho výstavbu datovat do 14. století.