Dana Linhartová
Ke stavební historii Městského divadla v Mladé Boleslavi
Památky středních Čech 2015/29, str: 16–34
Rubrika:
Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=64
Článek představuje pozoruhodnou architekturu mladoboleslavského divadla a také zveřejnění nejvýznamnějších návrhů a následné osvětlení vývojových peripetií, kterými prošla dotčená projektová dokumentace od prvotní schválené studie směrem k vlastní realizaci divadla. Přitom všechny varianty, tedy i nerealizované, jsou velmi kvalitně provedené, takže můžeme snad i litovat, že ve své době nebyly realizovány – když ne v Mladé Boleslavi, tedy aspoň v jiném městě by se totiž jistě staly důstojným reprezentantem divadelního umění. Na práci dvou párů architektů Ferdinanda Fellnera & Hermanna Helmera a Jana Kříženeckého & Emila Králíka i na samostatné práci Antonína Balšánka je možné provést srovnání jednak různého stylového pojetí fasád divadla, ale srovnávat lze i český a vídeňský přístup k řešení divadelní architektury, případně pak zvláštní přednosti nebo naopak negativa jednotlivých projektů. V konečném hodnocení můžeme tedy konstatovat, že přesto, že mladoboleslavské divadlo nebylo nakonec kompletně realizováno podle plánů firmy Fellner & Helmer, na mnoha místech stavby a zejména v dispozičním řešení či v komponování hmot se vliv tohoto ateliéru uchoval. Při hodnocení vlivu podílu architektů Fellnera a Helmera na podobu mladoboleslavského divadla zcela jasně vyvstávají typické znaky jejich pozdních projektů. V interiéru hlediště je čím dál více kladen důraz na šířkovou dimenzi a v protikladu k předchozím realizacím jejich divadel, kdy byla pořadí vrstvena spíše do výšky, se u boleslavského divadla objevuje pouze jediný prostorný balkón s tou dobou žádaným amfiteatrálním uspořádáním sedadel. Více místa je tu také vyhrazeno širokým řadám sedadel v parteru. Vstupní partie tu pak navazují na dispoziční řešení uplatněné Fellnerem a Helmerem již o dvacet let dříve v Karlových Varech a v Praze, jen s tím rozdílem, že při celkovém zjednodušení vertikálního uspořádání divadla vybíhají schodiště z kratších stran oválného vestibulu a vedou k jedinému balkónu a diagonálně umístěné vstupy vedou zase k chodbám a šatnám po stranách hlediště v přízemí. Pro vnější vzhled divadla bylo jistě nakonec přínosem, že místo tehdy již anachronické a v tomto případě ne příliš invenční neorenesance či umírněné moderny navrhované vídeňskou firmou byl zvolen druhý projekt Kříženeckého a Králíka. V duchu geometrizující secese byla tak formována celá fasáda, její detaily, ale i specifická barevnost (modrý nátěr dřevěných okenních rámů a dveřních výplní v kombinaci se zeleným nátěrem nebo měděnkou na kovových částech a šedou na stříkané omítce vpadlých polí a také bílou na vystouplých polích hlazené omítky. Přírodní barva písku na ozdobách z litého betonu byla dále doplněna majolikou a broušeným sklem uplatněným na markýze a lucernách. Ve výzdobě interiéru se uplatnil u štukatérské výzdoby vestibulu a foyeru Hübschmannův návrh opět v duchu geometrizující secese. U interiéru hlediště pak zvítězil pro divadelní sály tradiční slavnostní vzhled a neorokokově laděná štukatérská výzdoba částečně ovlivněná návrhy Fellnera a Helmera. V době budování Městského divadla prožívalo město Mladá Boleslav všeobecně mimořádný architektonický rozmach, který trval prakticky až do první světové války. Úsilí města stát se reprezentativní krajskou metropolí českého severovýchodu se nakonec splnilo a těžištěm stavebního rozvoje se pak stal převážně vnější obvod Nového města s honosnými novorenesančními a secesními veřejnými stavbami, mezi něž patří i divadlo. Finální řešení exteriéru se nakonec ukázalo jako šťastné a i dnes působí architektura divadla elegantním dojmem dobře doplňujícím vzdušnou oddechovou čtvrť města s parkovou úpravou.