Dana Linhartová
Ke stavební historii Městského divadla v Mladé Boleslavi
Památky středních Čech 2015/29, str: 16–34
Rubrika: Studie
Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=64
Článek představuje pozoruhodnou architekturu mladoboleslavského
divadla a také zveřejnění nejvýznamnějších návrhů a následné
osvětlení vývojových peripetií, kterými prošla dotčená projektová
dokumentace od prvotní schválené studie směrem k vlastní realizaci
divadla. Přitom všechny varianty, tedy i nerealizované, jsou velmi
kvalitně provedené, takže můžeme snad i litovat, že ve své době nebyly
realizovány – když ne v Mladé Boleslavi, tedy aspoň v jiném
městě by se totiž jistě staly důstojným reprezentantem divadelního
umění.
Na práci dvou párů architektů Ferdinanda Fellnera & Hermanna
Helmera a Jana Kříženeckého & Emila Králíka i na samostatné
práci Antonína Balšánka je možné provést srovnání jednak různého
stylového pojetí fasád divadla, ale srovnávat lze i český a vídeňský
přístup k řešení divadelní architektury, případně pak zvláštní přednosti
nebo naopak negativa jednotlivých projektů. V konečném
hodnocení můžeme tedy konstatovat, že přesto, že mladoboleslavské
divadlo nebylo nakonec kompletně realizováno podle plánů firmy
Fellner & Helmer, na mnoha místech stavby a zejména v dispozičním
řešení či v komponování hmot se vliv tohoto ateliéru uchoval.
Při hodnocení vlivu podílu architektů Fellnera a Helmera na podobu
mladoboleslavského divadla zcela jasně vyvstávají typické znaky
jejich pozdních projektů. V interiéru hlediště je čím dál více kladen
důraz na šířkovou dimenzi a v protikladu k předchozím realizacím
jejich divadel, kdy byla pořadí vrstvena spíše do výšky, se u boleslavského
divadla objevuje pouze jediný prostorný balkón s tou dobou
žádaným amfiteatrálním uspořádáním sedadel. Více místa je tu také
vyhrazeno širokým řadám sedadel v parteru. Vstupní partie tu pak
navazují na dispoziční řešení uplatněné Fellnerem a Helmerem již
o dvacet let dříve v Karlových Varech a v Praze, jen s tím rozdílem,
že při celkovém zjednodušení vertikálního uspořádání divadla vybíhají
schodiště z kratších stran oválného vestibulu a vedou k jedinému
balkónu a diagonálně umístěné vstupy vedou zase k chodbám a
šatnám po stranách hlediště v přízemí. Pro vnější vzhled divadla bylo
jistě nakonec přínosem, že místo tehdy již anachronické a v tomto
případě ne příliš invenční neorenesance či umírněné moderny navrhované
vídeňskou firmou byl zvolen druhý projekt Kříženeckého a
Králíka. V duchu geometrizující secese byla tak formována celá fasáda,
její detaily, ale i specifická barevnost (modrý nátěr dřevěných
okenních rámů a dveřních výplní v kombinaci se zeleným nátěrem
nebo měděnkou na kovových částech a šedou na stříkané omítce
vpadlých polí a také bílou na vystouplých polích hlazené omítky.
Přírodní barva písku na ozdobách z litého betonu byla dále doplněna
majolikou a broušeným sklem uplatněným na markýze a lucernách.
Ve výzdobě interiéru se uplatnil u štukatérské výzdoby vestibulu
a foyeru Hübschmannův návrh opět v duchu geometrizující
secese. U interiéru hlediště pak zvítězil pro divadelní sály tradiční
slavnostní vzhled a neorokokově laděná štukatérská výzdoba částečně
ovlivněná návrhy Fellnera a Helmera.
V době budování Městského divadla prožívalo město Mladá Boleslav
všeobecně mimořádný architektonický rozmach, který trval
prakticky až do první světové války. Úsilí města stát se reprezentativní
krajskou metropolí českého severovýchodu se nakonec splnilo a
těžištěm stavebního rozvoje se pak stal převážně vnější obvod Nového
města s honosnými novorenesančními a secesními veřejnými
stavbami, mezi něž patří i divadlo. Finální řešení exteriéru se nakonec
ukázalo jako šťastné a i dnes působí architektura divadla elegantním
dojmem dobře doplňujícím vzdušnou oddechovou čtvrť města
s parkovou úpravou.