Kateřina Adamcová
Sochy na ohradní zdi kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem,
aneb „Když podstavce vyprávějí…“
Památky středních Čech 2015/29, str: 1–15
Rubrika: Studie
Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=63
Sochy na ohradní zdi kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem
patří společně se sochařskou výzdobou zdejší zámecké zahrady nejen
k nejpozoruhodnějším sochařským souborům z období baroka, ale
také k dílům, s nimiž je dosud spojeno mnoho nezodpovězených
nebo neuspokojivě zodpovězených otázek, a to přesto, že se odedávna
právem těší soustavnému zájmu badatelů. Intenzivní a setrvalý
zájem historiků umění o uvedené sochařské soubory pramení ze
skutečnosti, že jejich vznik je spojen hned se dvěma klíčovými postavami
českého baroka – Františkem Antonínem hrabětem Šporkem,
jedním z nejvýznamnějších mecenášů umění té doby, a sochařem
Matyášem Bernardem Braunem, jehož jméno je u nás, podobně
jako v Itálii jméno Gianlorenza Berniniho, synonymem pojmu „barokní
sochařství“.
Mezi tyto dosud neuspokojivě zodpovězené otázky patří nejen
autorství jednotlivých soch souboru, jejich původ, ale také to, jakým
způsobem a za jakých okolností se tento sochařský soubor stal součástí
pozoruhodné urbanistické koncepce úpravy novostavby kostela
sv. Jana Křtitele, za jejíhož autora je považován obecně architekt Anselmo
Lurago. Na rozdíl od většiny badatelů, kteří se dosud zabývali
tímto dílem, jsme se nezaměřili tolik na stylotvorné prvky určující
osobitý sochařský projev autora, či lépe řečeno autorů této sochařské
výzdoby i samotné ohradní zdi, ale svou pozornost jsme soustředili
na ty části tohoto souboru, které obvykle stojí na okraji zájmu badatelů
nebo zcela mimo něj. Zdrojem těchto nových, dosud nepublikovaných
informací se staly zejména podstavce těchto soch a dále to,
jak jsou tyto sochy na tyto podstavce osazeny.
Na základě provedené identifikace a analýzy dochovaných torz
nápisů na soklech těchto soch si dovolujeme tvrdit, že František Antonín
hrabě Špork vycházel při realizaci pousteven v Lysé nad Labem
i areálu v Kuksu na panství Choustníkovo Hradiště z velmi obdobného
ideového programu, jehož jinou podobu představují nástěnné
malby cyklu Tance Smrti, vybavení a orientace rodinné krypty
v Kuksu, stejně jako část z jeho bohaté ediční činnosti včele s rytinami
Michaela Heinricha Rentze. Je jen třeba litovat, že se nám tyto
malované nápisy dochovaly v tak špatném stavu. Je nepochybné, že
byly velmi důležitým vodítkem pro hlubší pochopení těchto jeho
uměleckých podniků stejně jako charakteru jeho osobnosti.
Na základě indicií nalezených na provedení samotných soklů
v podobě se určitých technologických závad a nesrovnalostí, společně
s dalšími stopami zde nalezenými, se navíc domníváme, že stávající
podobě úpravy okolí kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem
předcházel koncept jiný. Jeho ideovým tvůrcem ať přímo nebo nepřímo
mohl být ještě František Antonín hrabě Špork, podobně jako
v případě sochařské výzdoby zdejšího zámeckého parku, která vznikla
rovněž v samém závěru života hraběte. Východiskem pro toto starší
řešení s alejí soch na kamenných podstavcích s malovanými nápisy
se stal soubor sochařských děl postupně stahovaných ze zanikajících
nebo již zcela zaniklých pousteven. Sochy církevních otců a spolu
s nimi socha sv. Františka tak předurčily nejen podobu soch, které
měly soubor doplnit a které vznikly v dílně „sochaře z Benátek“, ale
také, či spíše především vzhled jejich podstavců včetně charakteru
malovaných nápisů. Ani v době, kdy byla ke kostelu sv. Jana Křtitele
dodána pětice nových soch, se však asi ještě nepočítalo s plnou zdí,
protože i tato pětice soch byla osazena na stejně koncipované sokly,
opatřené nejen na čelní, ale i na zadní a bočních stranách malovanými
nápisy. Ke změně původního záměru pak došlo asi velmi krátce
nato, nejspíše z iniciativy samotného architekta. Součástí tohoto zásahu
bylo zvýšení původních soklů a reinstalace některých soch v závislosti
na novém prostorovém kontextu. V průběhu transferů a
přeosazování došlo u některých soch k pootočení podstavců, u většiny
pak k zazdění části malovaných nápisů. Teprve tehdy nejspíše
vznikla socha na jihovýchodním nároží, která již byla součástí nové
koncepce ohrazení kostela. K tomu, že ke změně konceptu došlo
záhy snad ještě v průběhu prací na aleji soch, nás vede skutečnost, že
na některých soklech najdeme ryté řádky (např. socha sv. Augustina),
ale ne nápisy a že sokl pod sochou archanděla Michaela také
není opatřen nápisem.