Kateřina Adamcová
Sochy na ohradní zdi kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem,
aneb „Když podstavce vyprávějí…“
Památky středních Čech 2015/29, str: 1–15
Rubrika:
Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=63
Sochy na ohradní zdi kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem patří společně se sochařskou výzdobou zdejší zámecké zahrady nejen k nejpozoruhodnějším sochařským souborům z období baroka, ale také k dílům, s nimiž je dosud spojeno mnoho nezodpovězených nebo neuspokojivě zodpovězených otázek, a to přesto, že se odedávna právem těší soustavnému zájmu badatelů. Intenzivní a setrvalý zájem historiků umění o uvedené sochařské soubory pramení ze skutečnosti, že jejich vznik je spojen hned se dvěma klíčovými postavami českého baroka – Františkem Antonínem hrabětem Šporkem, jedním z nejvýznamnějších mecenášů umění té doby, a sochařem Matyášem Bernardem Braunem, jehož jméno je u nás, podobně jako v Itálii jméno Gianlorenza Berniniho, synonymem pojmu „barokní sochařství“. Mezi tyto dosud neuspokojivě zodpovězené otázky patří nejen autorství jednotlivých soch souboru, jejich původ, ale také to, jakým způsobem a za jakých okolností se tento sochařský soubor stal součástí pozoruhodné urbanistické koncepce úpravy novostavby kostela sv. Jana Křtitele, za jejíhož autora je považován obecně architekt Anselmo Lurago. Na rozdíl od většiny badatelů, kteří se dosud zabývali tímto dílem, jsme se nezaměřili tolik na stylotvorné prvky určující osobitý sochařský projev autora, či lépe řečeno autorů této sochařské výzdoby i samotné ohradní zdi, ale svou pozornost jsme soustředili na ty části tohoto souboru, které obvykle stojí na okraji zájmu badatelů nebo zcela mimo něj. Zdrojem těchto nových, dosud nepublikovaných informací se staly zejména podstavce těchto soch a dále to, jak jsou tyto sochy na tyto podstavce osazeny. Na základě provedené identifikace a analýzy dochovaných torz nápisů na soklech těchto soch si dovolujeme tvrdit, že František Antonín hrabě Špork vycházel při realizaci pousteven v Lysé nad Labem i areálu v Kuksu na panství Choustníkovo Hradiště z velmi obdobného ideového programu, jehož jinou podobu představují nástěnné malby cyklu Tance Smrti, vybavení a orientace rodinné krypty v Kuksu, stejně jako část z jeho bohaté ediční činnosti včele s rytinami Michaela Heinricha Rentze. Je jen třeba litovat, že se nám tyto malované nápisy dochovaly v tak špatném stavu. Je nepochybné, že byly velmi důležitým vodítkem pro hlubší pochopení těchto jeho uměleckých podniků stejně jako charakteru jeho osobnosti. Na základě indicií nalezených na provedení samotných soklů v podobě se určitých technologických závad a nesrovnalostí, společně s dalšími stopami zde nalezenými, se navíc domníváme, že stávající podobě úpravy okolí kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem předcházel koncept jiný. Jeho ideovým tvůrcem ať přímo nebo nepřímo mohl být ještě František Antonín hrabě Špork, podobně jako v případě sochařské výzdoby zdejšího zámeckého parku, která vznikla rovněž v samém závěru života hraběte. Východiskem pro toto starší řešení s alejí soch na kamenných podstavcích s malovanými nápisy se stal soubor sochařských děl postupně stahovaných ze zanikajících nebo již zcela zaniklých pousteven. Sochy církevních otců a spolu s nimi socha sv. Františka tak předurčily nejen podobu soch, které měly soubor doplnit a které vznikly v dílně „sochaře z Benátek“, ale také, či spíše především vzhled jejich podstavců včetně charakteru malovaných nápisů. Ani v době, kdy byla ke kostelu sv. Jana Křtitele dodána pětice nových soch, se však asi ještě nepočítalo s plnou zdí, protože i tato pětice soch byla osazena na stejně koncipované sokly, opatřené nejen na čelní, ale i na zadní a bočních stranách malovanými nápisy. Ke změně původního záměru pak došlo asi velmi krátce nato, nejspíše z iniciativy samotného architekta. Součástí tohoto zásahu bylo zvýšení původních soklů a reinstalace některých soch v závislosti na novém prostorovém kontextu. V průběhu transferů a přeosazování došlo u některých soch k pootočení podstavců, u většiny pak k zazdění části malovaných nápisů. Teprve tehdy nejspíše vznikla socha na jihovýchodním nároží, která již byla součástí nové koncepce ohrazení kostela. K tomu, že ke změně konceptu došlo záhy snad ještě v průběhu prací na aleji soch, nás vede skutečnost, že na některých soklech najdeme ryté řádky (např. socha sv. Augustina), ale ne nápisy a že sokl pod sochou archanděla Michaela také není opatřen nápisem.