Jan Kypta, Jan Veselý, Alena Nachtmannová
Nenápadný domek na návsi pod drobnohledem – Novověká hrnčírna ve Vilasově Lhotě na Sedlčansku

Památky středních Čech 2018/32, str: 11–35
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=121

Autoři předkládají výsledky stavebněhistorického, archeologického a archivního výzkumu domu situovaného na návsi Vilasovy Lhoty (střední Čechy, okres Příbram). Domek v 18. a 19. století neměl pozemkové příslušenství, vyjma drobného dvorku. V tehdejších evidenčních materiálech je charakterizován jako stavení stojící na obecním pozemku. Teprve v 1. polovině 19. století jeho majitelé přikoupili pozemky většího dvora a zahrady a přistavěli stodolu. Drobný zděný domek byl postavěn někdy ve 2. polovině 18. až v 1. polovině 19. století. Jeho dnešní trojdílná dispozice odpovídá původnímu stavu. Po celou dobu existence domu se nezměnil funkční ráz středního díl, jenž sestává z přední síně a zadní černé kuchyně. Funkce obou krajních místností se však proměňovaly. Největší místnost zprvu fungovala jako hrnčířská dílna. V první vývojové fázi tedy úlohu hlavní obytné místnosti převzala (menší) místnost v pozici komory. Tato byla zřejmě od počátku vytápěna kachlovými kamny. V hrnčírně se nacházela pec a patrně rovněž kamna. V druhé vývojové fázi došlo ke zrušení hrnčířské dílny. Z ní se stala regulérní světnice. Místnost v pozici komory byla rovněž vytápěna a plnila úlohu druhé (zadní) světnice, resp. výměnku. Archeologický výzkum proběhl v prostoru největší místnosti domu. Když tato místnost fungovala jako hrnčířská dílna, její podlaha byla tvořena udusanou hlínou. Po zrušení dílny byla v místnosti položena podlaha zčásti dřevěná, zčásti cihelná. Závěr, že místnost zprvu fungovala jako hrnčířská dílna, se zakládá na nalezených artefaktech a charakteru podlahového souvrství. Z něho byly vyzdviženy mimo jiné střepy nevypálených nádob, torza očividně nepoužitých kachlů, formička na zhotovování výzdoby kachlů. Klíčový je i zlomek kachle s reliéfem zhotoveným pomocí nalezené formičky. Ze souboru keramiky vyplývá, že hrnčířská dílna vyráběla vedle kachlů i běžné nádoby, a to výhradně neglazované a redukčně pálené do kovově šedých odstínů. V době, kdy místnost fungovala jako hrnčířská dílna, její udusaná podlaha se místy zvýšila až o 25 cm. Na tomto nárůstu mají podíl hlavně velice tenké (některé i téměř mikroskopické) vrstvy jílů, které podlahu potřísnily v souvislosti s vytáčením nádob na kruhu. U jižního koutu místnosti byl ve stejné stratigrafické pozici jako vrstvičky jílů objeven rozměrný kámen, do jehož středu byla vsazena menší železná vložkou s důlkem uprostřed. Tento kámen nepochybně sloužil jako základ hrnčířského kruhu, přičemž vložka sloužila jako ložisko pro otáčení osy kruhu. V dílně se nacházela pec obsluhovaná z černé kuchyně. Ta byla nahrazena klasickou chlebovou pecí, která se dochovala dodnes. Předpokládáme, že původní pec sloužila k vypalování keramiky. Jasný doklad pro toto tvrzení ale schází. Dobu fungování hrnčířské dílny lze jen rámcově datovat do 2. poloviny 18. až 1. poloviny 19. století.