Viktor Kovařík, Pavel Zahradník
Tři zaniklé barokní sochařské památky na Kladensku a Slánsku – Slaný, Zvoleněves, Koleč


Památky středních Čech 2017/31, str: 39–54
Rubrika:

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek?ID=115

Článek pojednává o třech zaniklých či jen torzálně dochovaných a v průběhu 17. a 18. století tolik populárních barokních sochařských monumentálních památek typu mariánských a trojičních sloupů. Právě probíhající soupis mariánských, trojičních a dalších světeckých sloupů a pilířů zachytil na území dnešního okresu Kladno celkem dvacet předmětných památek. Dvě z nich se do současnosti vůbec nedochovaly, třetí pouze v torzální podobě. Díky novým archivním rešerším, spojeným se studiem odborné i regionální literatury, doprovázeným údaji z restaurátorských zpráv, uměleckohistorickou analýzou a mj. doplněným též studiem dotyčných památek přímo in situ, bývá někdy odhalena dosud neznámá či opomenutá část historie těchto sochařských monumentů po dlouhý čas podstatně dotvářejících prostředí našich měst i volné krajiny. Bez těchto památek, které byly dokumentovány na fotografických snímcích ještě v průběhu 20. století, jsou krajina i historická paměť míst, utvářené po staletí našimi předky, neúplné a narušené. Rádi bychom proto v následujícím textu připomenuli trojici takových památek z Kladenska a Slánska, u kterých by bylo podle našeho názoru za určitých podmínek možné uvažovat dokonce i o jejich rehabilitaci když ne formou kopie, tak formou volné či hypotetické rekonstrukce.
Nejstarší z trojice vybraných předmětných barokních památek, oboustranný sloup se sousoším Nejsvětější Trojice a Panny Marie Immaculaty od neznámého autora, pocházející z roku 1681, stával až do roku 1920 na dnešním Masarykově náměstí ve Slaném. Druhou z nich je sloup se sochou Panny Marie Bolestné, jehož donátorkou byla Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská, který byl vztyčen v roce 1711 ve Zvoleněvsi. Třetí z těchto památek je sloup se sochou Panny Marie Immaculaty od neznámého autora, pocházející zřejmě z doby první poloviny 18. století, který se torzálně dochoval v Kolči.
Kromě uvedení výše zmíněné trojice sochařských děl do širšího povědomí odborné obce bylo cílem autorů též v neposlední řadě upozornit na některá zajímavá nová archivní zjištění týkající se především u jedné z památek (konkrétně u sloupu se sochou Panny Marie Bolestné ve Zvoleněvsi) potvrzení autorství významného regionálního barokního dvorního sochaře Anny Marie Františky velkovévodkyně Toskánské – Ondřeje Dubkeho (1671–1749). Sloup ve Zvoleněvsi lze tedy nyní přiřadit k dalším Dubkeho dílům, v textu zmíněným, se kterými vykazoval jasné analogie jak po stránce kompoziční, tak uměleckohistorické.