Stanislav Plešmíd, Karel Foud
Okna roubeného lidového domu na Zbirožsku a Křivoklátsku v proměnách času


Památky středních Čech 2016/30, str: 93–101
Rubrika: Materiálie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=98

Okno je nedílnou součástí architektury, lidové, městské, vrchnostenské, sakrální, technické a jiné. Vzniká jako produkt prvoplánového návrhu objektu, jako jeden z prvních tesařských nebo truhlářských prvků je vyměňován a ve zvýšené míře také podléhá módním trendům a požadavkům doby. Vývoj oken roubených domů středočeského typu na Křivoklátsku a Zbirožsku probíhá paralelně již od středověku, až se ustálil na typickém vzhledu a tvarosloví (okno dvojité, dvoukřídlé, šestitabulkové). Dožívající okna jsou nahrazována novými, nesoucími se velmi často v duchu návratu k historizující podobě, ve zkoumaném regionu se však setkáme i s roubenými domy, vybavenými nevhodnými, pouze účelově řešenými okny. Poznání a dokumentace oken jako nedílné součásti historických staveb patří mezi rozvíjející se vědní okruhy památkové péče. Roubená stavení ze Zbirožska a Křivoklátska jsou z větší části produktem stavební činnosti 19. století, případně již období na přelomu 18. a 19. věku. Dnes již klasická jednoduchá, případně dvojitá dvoukřídlá okna dělená do tabulek (obvykle šesti), tolik typická pro stavby pocházející z období klasicismu, nahrazovala v mladším čase (především kolem roku 1900) okna do tvaru T. Další změnu přineslo období 30.–40. let 20. století, kdy byly mnohé okenní otvory zvětšeny. Novodobým typem oken, vyskytující se v některých roubených domech ve zkoumané oblasti, jsou okna zdvojená, dvou nebo trojkřídlá, nečleněná, tvarově značně vzdálená slohovým oknům z období druhé poloviny 19. století. Po roce 1990 se objevují okna odlišné konstrukce i vzhledu, vybavená dvojsklem. Jde většinou již o okna jednoduchá, jedno nebo dvoukřídlá, s rámem dřevěným nebo zhotoveným z plastových profilů. Vedle problematiky zachování historických výplní okenních otvorů se památková péče věnuje otázce jejich poznání, způsobu výroby apod., ve snaze tyto jedinečné doklady řemeslné úrovně předešlých generací v terénu rozpoznat, dokumentovat a také zachovat.