Jaroslav Horáček
Jubileum Františka X. Beneše – Průkopník památkové péče v Čechách a jeho konzervátorské aktivity v klášteře v Sedlci u Kutné Hory


Památky středních Čech 2016/30, str: 35–42
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=86

Předkládaný příspěvek se zabývá doposud málo známou postavou konzervátora Františka X. Beneše (1816–1888), jehož dvousté jubileum od narození si v letošním roce připomínáme. Beneš náleží do první generace konzervátorů Ústřední komise pro zachování a zkoumání stavebních památek ve Vídni, jmenovaných v průběhu let 1854–1855. Počátky Benešova zájmu o historii a pamětihodnosti však krystalizovaly již v druhé polovině 40. let při spolupráci s Františkem Alexandrem Heberem (1815–1849) na jeho rozsáhlém kompendiu Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, do něhož přispěl podklady k řadě objektů na Kutnohorsku.
Z Benešovy více než třicetileté konzervátorské činnosti je však zásadní jeho zájem o bývalý klášter v Sedlci u Kutné Hory. Již krátce po svém jmenování provedl ve spolupráci s architektem Ludwigem Johannem v. Zettl (1821–1891) popsání klášterního chrámu, o němž podal svou první konzervátorskou zprávu. O deset let později roku 1864 byl opět přizván do Sedlce, tentokrát aby posoudil hodnotu nástropních maleb v tzv. bývalé klášterní hale. Prostor haly byl již řadu let adaptován pro potřeby továrny na tabák; provoz továrny i tamní malířskou výzdobu haly od Judy Tadeáše Suppera (1712–1771) v té době ohrožovalo staticky narušené zastropení. Před zbudováním nového stropu se Beneš na podnět Českého místodržitelství rozhodl zajistit fotografickou dokumentaci narušené stropní výmalby. Za tímto účelem oslovil kutnohorského fotografa Konrada Dittricha jun. Provedené zkušební snímky však skončily nezdarem. Následně byl osloven pražský fotograf Antonín Masák, aby posoudil situaci a případně se sám fotografování ujal. Masák ale nabídku zdvořile odmítl a popsal důvody, proč nelze sedlecké nástropní malby fotografovat. Problematická byla jednak výška, v níž se výjevy nacházely. Snímky tak byly neostré a málo plastické. K tomu byl exponovaný fotografický materiál rozrušován agresivními výpary z tabáku. Před snesením stropu Beneš pořídil alespoň podrobné popsání malířské výzdoby, následně několikrát publikované, které je jejich posledním a zároveň jediným uceleným popisem.
Díky Benešově dobře dochované písemné pozůstalosti bylo možné rekonstruovat průběh „sedlecké kauzy“ takřka den po dni a nahlédnout tak na praktickou stránku rozvíjející se památkové péče v polovině 60. let 19. století. Krom toho se zde Beneš stává příkladem konzervátora-praktika, který plynule navazuje svým přístupem v popisování „vlasteneckých starožitností“ na předcházející generace badatelů (Schaller, Sommer, Dlabacz). Právě ve snahách o zevrubné popsání a poznání dějin stavebních památek spočívá hlavní Benešův přínos. Jeho faktograficky bohaté texty jsou dodnes cennými prameny k poznání celé řady staveb.