Jan Kypta, Jan Veselý, Filip Laval, Zdeněk Neustupný
Barokní sýpka s renesančním jádrem v hospodářském dvoře v Olbramovicích
Památky středních Čech 2015/29, str: 54–68Rubrika: Studie
Odkaz pro citaci:
http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=73 Článek je věnován stavebnímu vývoji barokní sýpky v areálu
vrchnostenského hospodářské dvora v Olbramovicích (okres Benešov,
střední Čechy). Dvoupodlažní zděná sýpka prošla v letech
2013–2014 kompletní obnovou. V průběhu stavebních prací byl
proveden stavebněhistorický průzkum a archeologický výzkum. Získané
poznatky uspokojivě objasnily poměrně složitý stavební vývoj.
Výsledky dendrochronologické analýzy přesně datují některé stavební
etapy.
Ve hmotě sýpky se podařilo rozlišit starší renesanční jádro, a to
podle rozsáhlých zbytků sgrafitové omítky a změny tloušťky obvodového
zdiva. Nejstarší jádro zaujímá jen přibližně jednu (jižní) třetinu
z celkového půdorysu barokní sýpky; místnosti v přízemí a patře
byly původně zaklenuté. Ovšem dochoval se pouze zděný díl
neznámo jak velké stavby, jejíž zbývající části byly převážně dřevěné,
případně hrázděné. Zaniklý díl se nacházel v místě pozdější barokní
přístavby; příčná zeď, dochovaná v dnešním přízemí, plnila tentýž
účel již v renesančním období. V renesančním jádru byl při archeologickém
výzkumu odkryt sklep, který vznikl dříve než renesanční
obvodové zdivo. O funkci renesanční stavby lze jedině spekulovat.
Patrně to byl obytný dům, přičemž dochovaný díl sloužil v přízemí
ke skladovacím účelům a v patře (kde se nacházela rozměrnější
okna) byl asi součástí obytné jednotky. Datování renesanční stavební
etapy nelze upřesnit.
Dendrochronologická analýza stropních trámů datuje přestavbu
na sýpku do poloviny 2. desetiletí 18. století (datum kácení dřeva
1715). Lze přesně rekonstruovat, jak budova po této úpravě vyhlížela.
Z průzkumu jasně vyplývá, že masivnější obvodové zdivo severně
od renesančního jádra vyrostlo naráz. A současně došlo i na jednotnou
barokní úpravu fasád, jež svou souměrnou kompozicí takřka
dokonale scelily starší jádro s novou přístavbou. Protilehlá průčelí se
do velké míry vzájemně shodovala v počtu otvorů i plastickým členěním.
Patrně v 60. letech 18. století pak došlo k vymalování šambrán
kolem oken, jež imitují kasulová okna. Snahou poslední opravy
bylo, aby se fasádám navrátil právě vzhled z doby přestavby na barokní
sýpku.