Jan Kypta, Jan Veselý, Filip Laval, Zdeněk Neustupný
Barokní sýpka s renesančním jádrem v hospodářském dvoře v Olbramovicích


Památky středních Čech 2015/29, str: 54–68
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=73

Článek je věnován stavebnímu vývoji barokní sýpky v areálu vrchnostenského hospodářské dvora v Olbramovicích (okres Benešov, střední Čechy). Dvoupodlažní zděná sýpka prošla v letech 2013–2014 kompletní obnovou. V průběhu stavebních prací byl proveden stavebněhistorický průzkum a archeologický výzkum. Získané poznatky uspokojivě objasnily poměrně složitý stavební vývoj. Výsledky dendrochronologické analýzy přesně datují některé stavební etapy. Ve hmotě sýpky se podařilo rozlišit starší renesanční jádro, a to podle rozsáhlých zbytků sgrafitové omítky a změny tloušťky obvodového zdiva. Nejstarší jádro zaujímá jen přibližně jednu (jižní) třetinu z celkového půdorysu barokní sýpky; místnosti v přízemí a patře byly původně zaklenuté. Ovšem dochoval se pouze zděný díl neznámo jak velké stavby, jejíž zbývající části byly převážně dřevěné, případně hrázděné. Zaniklý díl se nacházel v místě pozdější barokní přístavby; příčná zeď, dochovaná v dnešním přízemí, plnila tentýž účel již v renesančním období. V renesančním jádru byl při archeologickém výzkumu odkryt sklep, který vznikl dříve než renesanční obvodové zdivo. O funkci renesanční stavby lze jedině spekulovat. Patrně to byl obytný dům, přičemž dochovaný díl sloužil v přízemí ke skladovacím účelům a v patře (kde se nacházela rozměrnější okna) byl asi součástí obytné jednotky. Datování renesanční stavební etapy nelze upřesnit. Dendrochronologická analýza stropních trámů datuje přestavbu na sýpku do poloviny 2. desetiletí 18. století (datum kácení dřeva 1715). Lze přesně rekonstruovat, jak budova po této úpravě vyhlížela. Z průzkumu jasně vyplývá, že masivnější obvodové zdivo severně od renesančního jádra vyrostlo naráz. A současně došlo i na jednotnou barokní úpravu fasád, jež svou souměrnou kompozicí takřka dokonale scelily starší jádro s novou přístavbou. Protilehlá průčelí se do velké míry vzájemně shodovala v počtu otvorů i plastickým členěním. Patrně v 60. letech 18. století pak došlo k vymalování šambrán kolem oken, jež imitují kasulová okna. Snahou poslední opravy bylo, aby se fasádám navrátil právě vzhled z doby přestavby na barokní sýpku.