Pavel Zahradník
Stavební a historický vývoj kláštera řádu augustiniánů poustevníků ve Svaté Dobrotivé


Památky středních Čech 2014/28, str: 27–52
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=42

Článek se zabývá stavebním a historickým vývojem kláštera řádu augustiniánů poustevníků na Ostrově (později zvaném u Svaté Dobrotivé), kterému dosud nebyla v historické ani uměleckohistorické literatuře věnována příliš velká pozornost. Příspěvek vychází výhradně z průzkumu archivních pramenů, doplněného literaturou; není tedy založen na průzkumu samotné stavby kostela a kláštera, který jistě přinese četné další poznatky. Klášter byl založen kolem roku 1260 jako fundace Oldřicha Zajíce z Valdeka; osazen byl zprvu členy poustevnického řádu vilemitů, které však po několika letech vystřídali augustiniáni poustevníci. O stavebním vývoji kláštera v době předhusitské se dochovaly pouze dvě ojedinělé zmínky, vztahující se k letům 1368 a 1382. Další zpráva z této doby se týká ostatků sv. Dobrotivé (Benigny), jež klášter obdržel asi ve dvacátých letech 14. století; jméno této světice se během času stalo názvem samotného kláštera. Za husitských válek byl klášter husitským vojskem zničen (údajně třikrát) a s jeho zásadní stavební obnovou, financovanou několika příslušníky mocných šlechtických rodů, bylo započato až na sklonku 15. století. V polovině 16. století klášter – stejně jako více českých klášterů – zanikl a jeho budovy se staly majetkem rodu Zajíců z Házmburka, kterým patřily do roku 1591, kdy se staly součástí zbirožského panství, jež bylo od roku 1594 panstvím komorním. O chátrající bývalé klášterní budovy poté pečovali hejtmani zbirožského panství, a to až do roku 1676, kdy byly budovy vráceny augustiniánům. Augustiniáni ihned přikročili k postupné obnově kláštera, která se táhla několik desetiletí. V roce 1681 je tu na stavbě kostelní věže doložen místní stavitel Bernard Marschal z Hořovic, kterého však v roce 1682 v téže práci vystřídal pražský stavitel Giovanni Domenico Canevalle. Obnova se jinak týkala v první řadě konventu, až v roce 1713 augustiniáni přikročili k přestavbě kostela. Informace k raně barokním stavbám pocházejí z velké části z pera barokních historiografů kláštera, zvláště P. Valentina Weidnera, velkého milovníka středověkých památek, z jehož záznamů a nákresů se však dovídáme mnoho důležitých informací i o středověké podobě kláštera. V 19. století bylo v klášteře provedeno několik oprav, z nichž nejdůležitější jsou stavební práce, k nimž došlo v letech 1826–1830 na kostele, jehož vnějšek tak v jejich důsledku obdržel svůj dnešní vzhled. V roce 1950 byl klášter komunistickým režimem zrušen a až v roce 1990 byl navrácen augustiniánskému řádu. Od roku 2001 probíhá postupná obnova kostela, od roku 2008 pak i opravné práce v budově kláštera.