Alfréd Schubert
O kolínské a kouřimské chodníkové mozaice


Památky středních Čech 2017/31, str: 53–64
Rubrika: Materiálie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=109

Autor v úvodu konstatuje, že starší venkovní dlažby jsou významnou, doposud nedoceněnou součástí památkového fondu. Ve svém příspěvku se věnuje specifickému způsobu výdlažby chodníků, uplatňovanému na konci 19. a na počátku 20. století v Kolíně, Kouřimi i některých dalších městech a obcích v okolí. Jako materiál byly používány místní metamorfované horniny, které mají břidličnatou strukturu a lze je proto snadno dělit v podélném směru. Lze předpokládat, že k řádné výdlažbě chodníků přikročilo město Kolín na počátku sedmdesátých let 19. století. Svědčí o tom zmínka v osobní kronice děkana Jana Svobody. Představa o podobě těchto velmi starých dlažeb je zcela neurčitá. Chodníky na náměstí a v blízkých ulicích byly v průběhu téměř jeden a půl století vícekrát předlážděny, z dobových fotografií nelze způsob výdlažby posoudit. Výjimkou je několik fotografií východní strany náměstí. Na jednom ze snímků je možné rozeznat dlažbu z úzkých hranolků, skládaných do střídavě světlejších a tmavších čtverců, kterou u paty domů zdobí řada kruhů se stylizovaným květem.Zajímavě řešená chodníková mozaika je zachována na ploše při severním průčelí chrámu sv. Bartoloměje. Dlažbu tam člení šikmé světlé pruhy, které vytváří síť kosočtverců vydlážděných tmavšími hranolky. Některé z kosočtverců jsou zdobeny stylizovanými liliemi, často jen zčásti dochovanými. Specifický způsob výdlažby chodníků používaný v Kolíně a dalších nepříliš vzdálených městech, městysích a obcích na konci 19. v 1. polovině 20. století bývá označován termínem kolínská mozaika. Menší dlažební kameny ve tvaru úzkých hranolků byly skládány do čtverců cca 40 x 40 cm, šikmo orientovaných k ose ulice. Běžným dlažebním kamenem byl modrošedý amfibolit; při vytváření vzorů byl využíván barevně výrazně odlišný světlý granulit. Pás trávníku bývá proti vchodu do domu přerušen přístupovým chodníčkem, vydlážděným mozaikou nebo většími kameny v příčných řádcích. Vozovka k vjezdu do dvora je obvykle vydlážděna většími kameny, méně často mozaikou. Tímto způsobem byly přinejmenším do třicátých let 20. století dlážděny chodníky nových částí Kolína na Pražském, Kouřimském, Kutnohorském a Zálabském předměstí. Menší část původní výdlažby zůstala tam dodnes zachována. Kromě Kolína je výše popsaná chodníková mozaika v menším rozsahu dochována také v Nových Dvorech, Týnci nad Labem, Velimi a Zásmukách; její velmi skromné pozůstatky jsou v Kácově, Ratajích nad Sázavou a Uhlířských Janovicích. Namísto namodralého amfibolitu byly někde využívány různé jiné, vesměs šedé a šedohnědé metamorfované horniny. Pokud je zatím známo, v Kutné Hoře není chodníková dlažba kolínského typu dochována. I v Kouřimi jsou některé chodníky vydlážděné typickou kolínskou mozaikou. Při přípravě výdlažby na náměstí a v Pražské ulici na přelomu 19. a 20. století dával však městský úřad zpravidla přednost jiným, působivějším řešením. Značná část západního chodníku náměstí je členěna úzkými světlými šikmými pruhy a zdobena ornamenty. Vzor mozaiky chodníku při východní straně náměstí je obdobou na koso kladeného pražského vzoru dáma. Mozaika před průčelím budovy městského muzea a před sousedními domy, které rovněž stojí uprostřed náměstí, je obdobou na koso kladeného pražského vzoru sedmdesátka s dámou. Dlažebním kamenem jsou však modrošedé, šedé a světlé úzké hranolky. Třemi ornamenty je vyzdobena menší plocha před postranním vchodem do kostela sv. Štěpána. Velmi působivá je také mozaika východního chodníku Pražské ulice, která je vyzdobena celkem třiceti dvěma čtyřlisty. Prostá starší výdlažba chodníků úzkými hranolky v příčných řádcích je dochována v některých dalších ulicích. Rozsah starších chodníkových dlažeb dochovaných v Kouřimi je zcela mimořádný. Závěr příspěvku je věnován úvaze o možnostech záchrany obdobných památkově hodnotných chodníkových dlažeb, dochovaných v nevelkém rozsahu a necitlivě likvidovaných při rekonstrukcích komunikací a inženýrských sítí. Pouze malá jejich část je součástí území, na které se vztahuje některá z forem památkového dohledu. Snažit se o zachování této součásti kulturního dědictví by však mělo být pro odborné pracovníky, městské a stavební úřady i pro různé místní organizace úkolem neméně důležitým než péče o architektonické památky.