Hana Prixová Dvorská
Architektonické souvislosti renesančního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně


Památky středních Čech 2017/31, str: 30–44
Rubrika: Studie

Odkaz pro citaci: http://www.pamatkysc.cz/clanek.php?ID=107

Na přelomu 16. a 17. století vznikla ve středních Čechách zajímavá skupinka renesančních sakrálních staveb, které se v několika ohledech vymykají místní soudobé produkci. Jedná se o tři kostely – Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně, sv. Kateřiny Alexandrijské ve Velvarech a o špitální kostel sv. Jiří, rovněž ve Velvarech. Již v 60. letech 20. století Eva Šamánková správně upozornila na jejich spojitost. I když své teze blíže nerozvedla, dnes se při bližším zkoumání, potvrzují. Článek se zabývá naznačenou skupinku sakrálních staveb, a to se zvláštním zřetelem na kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně a hledá jejich vzájemné vazby i vztah k dalším renesančním objektům, vznikajícím na přelomu 16. a 17. století v Čechách a Sasku. Na pozadí historického kontextu, který se opírá o důležitost Velvar jako prosperujícího královského města, ležícího na důležité zemské cestě z Prahy do Saska, historických souvislostí a srovnání jednotlivých architektonických prvků, jsou postupně nacházeny souvislosti staveb a další důležité analogie. Prokazatelná umělecká vazba je zřetelná mezi hospozínskou stavbou a renesanční úpravou chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské ve Velvarech. Zásadní pro souvislosti obou staveb byla právě aktivita pánů z Hrobčic, kteří nechali roku 1595 postavit kostel v Hospozíně, významně se donátorsky podíleli na přestavbě velvarském chrámu v době do roku 1599. Obě stavby spojuje podoba zpěváckých kůrů, pro které bylo použito shodných architektonických prvků a dále konzoly klenby lodi v kostele sv. Kateřiny a kněžišti kostela Stětí sv. Jana Křtitele s andílčími a ženskými hlavičkami, kryté iónskými římsami s vejcovcem. Typologicky shodné konzoly nacházíme tedy jak v Hospozíně, tak v chrámu sv. Kateřiny ve Velvarech a v poněkud odlišné formě pak v kostele sv. Jiří. Konzoly z kostelů Stětí sv. Jana Křtitele a sv. Kateřiny Alexandrijské ukazují na konkrétní propojení se severem Čech ovlivněným Saskem. V pohřební kapli Redernů při kostele Nalezení sv. Kříže ve Frýdlantu nacházíme totiž konzoly typologicky analogické, pocházející pravděpodobně z doby kolem roku 1596. Základní motiv andílčích hlav není v renesanci ničím neobvyklým, ale ve formě známé z Hospozína, Velvar a Frýdlantu patrně nemají v Čechách prozatím známou adekvátní analogii. Chceme-li srovnat kvalitu konzol z Hospozína, Velvar a Frýdlantu, pak posledně jmenované jsou nejkvalitnější – nepostrádají jemnost, výraz a hlavně propracovanost v detailu a naopak hospozínské konzoly provedla ruka méně zručného kameníka. Zajímavá je vzájemná chronologická posloupnost plastik. K roku 1595 byly vytvořeny konzoly v Hospozíně a prozatím se zdá, že až následně, kolem roku 1598, podepřely podobné konzoly klenbu lodi kostela sv. Kateřiny ve Velvarech. Přibližně současně pak vznikly analogicky blízké konzoly kaple Redernů ve Frýdlantu. V dosavadní literatuře byl vznik kaple kladen až mezi leta 1605–1610. Posunutí datace konzol ve Frýdlantu do 90. let 16. století může mít význam pro interpretaci ovlivnění staveb „velvarského okruhu“ architekturou saského původu. Pro konzoly v Hospozíně, sv. Kateřiny ve Velvarech i kapli Redernů ve Frýdlantu není dosud známá společná grafická předloha. Zajímavé je, že byla nejprve použita pro malý hospozínský farní kostel a teprve potom pro stavby, které jej svým významem přesahují. Teoreticky je tedy možné spekulovat o existenci další, dnes již zaniklé renesanční stavby, která inspirovala pány z Hrobčic ve středních Čechách. Prvkem, který spojuje kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně s hřbitovním kostelem sv. Jiří ve Velvarech je vzácně v Čechách na konci 16. století používaná sálová dispozice s neodděleným kněžiště. Takřka současně vznikala asi jen v blízkých Třebenicích a o několik málo let předčila proslavenou početnější skupinu severomoravských a slezských kostelů, jejichž dispozice byla založena na podobném principu (kostely ve Velkých Losinách, Branné, Sobotíně). Možnou paralelou k volbě v době a místě ne příliš obvyklé sálové dispozici kostela mohou být saské stavby, ovlivněné učením Martina Luthera i sjednocené prostory zámeckých kaplí (srov. kaple ve Wittenbergu. Torgau, Drážďanech). V kostele v Hospozíně v renesanci nebyla provedena plánovaná klenba a dnes již nevíme, jaký klenební vzorec stavitel a stavebník zamýšleli. Mohla to být nějaká varianta síťové klenby, analogická či alespoň blízká zaklenutí lodi velvarského městského kostela sv. Kateřiny, či klenby, která později sjednotila vnitřní prostor kostela sv. Jiří, rovněž bez vítězného oblouku. Posledně jmenovaná sakrální stavba zůstává do jisté míry samostatnou kapitolou v problematice architektonických vlivů staveb velvarského okruhu. Tvarosloví kostela sv. Jiří je už manýristické. Vertikální, štíhlé a přitom monumentální proporce, kombinující pozdně gotické a renesanční architektonické prvky, jsou důvodem ke srovnávání s významnými pražskými stavbami druhé dekády 17. věku – s kostelem sv. Rocha na Strahově (1603–1612) a luteránským kostelem sv. Salvátora (1611–1614). Propojení velvarské stavby s náročnými pražskými objekty je patrné nejen v použitém architektonickém tvarosloví, ale i v detailech, a to zejména v chrámu sv. Salvátora na Starém Městě pražském. Lze konstatovat, že kostel sv. Jiří ve Velvarech sice kompozicí a některými detaily rozvíjí principy známé už z 90. let 16. století z kostelů v Hospozíně a ve Velvarech, ale formálně patří ke skupině pozdních manýristických pražských staveb.